„Čištění zubů s výhledem na hvězdy, ležení v trávě při společném čtení, dobrodružné hry a vžívání se do příběhu, prostor pro kreativitu a vlastní nápady účastníků – to a ještě mnohem víc můžete zažít na NATOTATA.“

Takto se svým účastníkům představuje chaloupka NATOTATA, která se v létě 2026 uskuteční už posedmé. Je otevřená holkám a klukům od 9 do 13 let, jezdí se pod stany a děti čeká spousta nových zážitků, kamarádů a dobrodružství.

Chaloupkový tým v čele s hlavní vedoucí Johankou Haldovou každý rok pro účastníky chystají celotáborový program, který děti provede zajímavým a dobrodružným příběhem. Kromě her je ale také prostor na povídání i spoustu zábavy, jako je vaření v lese nebo stavění hráze v potoce. Na děti čekají výzvy, které posílí jejich sebevědomí a ukážou jim, že zvládnou i to, co by je nikdy nenapadlo. Velkou pozornost vedoucí věnují především tomu, aby v kolektivu vznikla milá a příjemná atmosféra, ve které se děti mohou cítit přijímané a samy sebou.

Na našich akcích klademe velký důraz na kontinuitu a tak se děti na táborech potkávají s kamarády každý rok, někteří s námi zvládli dokonce celých šest ročníků.

Na letošní jarní akci se tým rozloučil s dětmi, které už z nám NATOTATA vyrostly – a kromě skvělé zábavy si společně taky trochu zavzpomínali. 

Johanko, jaká byla jarní rozlučka s nejstaršími dětmi z NATOTATA?

Byl to pro nás osvěžující zážitek. Bavily nás různé hry a aktivity, ale taky to, když jsme společně vařili, nebo šli na výlet a četli jsme společně detektivu na mýtině v lese. Celkově to byla srdcová záležitost.

Bude se jim po chaloupce stýskat? Nebo se třeba chystají na nějakou jinou?

Někteří účastníci a účastnice nastupují do spolč, která ve středisku běží, někteří jedou ještě na další tábor. A jinak nám nadhazovali, že doufají, že takováhle víkendovka nebyla poslední a že společně zase někam pojedeme.

Na co jste nejvíce vzpomínali?

Pro účastníky bylo nostalgické samotné místo Spáleniště. Jezdili jsme tam s nimi prvních několik let tábora. Takže porovnávali to, jak si místo pamatují, jak jim přijde nyní menší a tak. Jeden večer jsme hráli hru Riskuj s vědomostními otázkami mimojiné na témata tábor, vedoucí a účastníci NATOTATA. Tak se zjistilo, že si třeba opravdu pamatují nápěvy všech hymen proběhlých táborů. Bylo pro nás až šokující, když nám tihle 15letí lidé popisovali do detailu zážitky i z let, kdy jim bylo teprve 8 (třeba vyprávěli, jak probíhala Dívčí válka na prvním táboře s tématem Starých pověstí českých).

Co podle tebe dělá atmosféru NATOTATA tak jedinečnou?

Myslím, že není přímo jedinečná. Ale je tam takové to mezilidské kouzlo, které je v různých skupinách, kde se vytvoří bezpečné prostředí, je tam prostor pro různé kreativní nápady a zároveň zazáří velká paleta různorodých osobností a různých zájmů. Je to podle mě atmosféra, kterou je možné zažít na více místech. Když se něco takového podaří vytvořit ve skupině dětí, teenagerů a mladých dospělých a ještě se žije týden blízko lesa a offline, je to radost. Večer probíhá společný kruh, kdy sdílíme, za co jsme ten večer vděční. Tam je slyšet, jak si ze dne odnáší různí lidé různorodé vzpomínky. Na víkendovce teď v kruhu zaznělo: „Díky, že jste nám tvořili část dětství.“

Co NATOTATA znamená pro tebe osobně?

NATOTATA je pro mě silný tým vedoucích, se kterými se na sebe můžeme spolehnout. Bez nadsázky se člověk po jednom společném zvládnutém táboře posouvá na jinou úroveň přátelství. Je to zase jiná forma blízkosti.

Jinak jsme na tábor už několikrát jeli „naposledy“. Třeba minulý rok, protože více lidí už nastupovalo na plný úvazek do práce. Ale týden s celou skupinou dětí je natolik radostný, že se nám to zatím nechtělo opustit.

Podělíš se s námi o nějaký příběh nebo zážitek, na který nikdy nezapomeneš?

Toho je spousta. Různé zábavné příhody z her a ze života tábora – když děti vařily guláš pro Gluma, když děti postupným výměnným obchodem s lidmi z vesnice získaly cenné poklady nebo když jsme hráli se současnými teenagery stejné hry, jako když byli malí, a dávali do toho stejný zápal. Zároveň se často na táboře ukazuje hloubka laskavosti, velkorysosti nebo odvahy dětí. Například v projevu věrného přátelství, když uspořádali dvanáctiletí kluci fotbalový turnaj na počest kamaráda, který ten rok nemohl jet kvůli léčbě těžké nemoci. Části turnaje jsme natáčeli a poslali je tomu chlapci.

Chcete pro svoje děti taky takové zážitky a bezva partu? Na letošním NATOTATA je ještě pár volných míst. Podrobnosti a přihlašování najdete tady.