Ve středisku mohou děti navštěvovat celou řadu zajímavých kroužků. Mezi nimi zaujímá velmi důležitou roli také výuka náboženství, kterou mohou navštěvovat už předškolní děti. Děti se přiměřeně svému věku seznamují s poselstvím biblických příběhů, s křesťanskými hodnotami i křesťanskými svátky. Stranou nezůstávají ani praktické otázky víry a děti dostávají prostor ptát se na věci, které je zajímají.

Nepředstavujte si ale, že děti sedí v lavicích a dostávají nezáživný výklad. Společně s lektory si povídají, hrají a tvoří, své místo při setkání má také modlitba. Kluci i děvčata od 7 let se mohou zapojit také do ministrování v kostele.

Řady lektorů výuky náboženství v tomto školním roce rozšířili hned dva nováčci. Jedním z nich je P. Filip Mareš, SDB, druhou je Katarína Lioubtchits (čti Lubčic). Katka společně s Míšou Pávovou vede výuku náboženství pro děti ve 3. třídě.

Právě Katky jsme se zeptali, co ji do střediska přivedlo nebo proč je podle ní výuka náboženství dnes důležitá.

Jak ses do střediska vlastně dostala?

Žiju v Praze už 20 let a tak nějak mi Kobylisy a salesiáni přirostli k srdci od samého začátku. Mentalita a spiritualita daného střediska mi maximálně vyhovuje a pro mne samotnou je velkou výzvou, povzbuzením a novým vnímáním křesťanského života. Pocházím ze Slovenska a tam je pojetí víry až moc radikální, tady mi to přijde více „volné“, více otevřené, více přátelské; nikdo neřeší jak člověk vypadá, s čím přichází… Je prostě vítán, je mu věnovaná pozornost a péče – přesně jak to dělal Don Bosco.

Za těch 20 let vnímám obrovský, opravdu obrovský pokrok ve víře ve středisku. Pamatuji si nespočet kněží, kteří zde působili a působí – klobouk dolů, co všechno dokázali, kolik lidí přivedli k víře. Když jsem sem přišla, byly mše zaplněné z jedné třetiny a nyní jsou 4 mše v neděli a kostel praská ve švech, to je naprostá bomba. Jsem uchvácená, když vidím kolik lidí různých věkových kategorii se hrne do kostela a mám z toho obrovskou radost.

Proč ses rozhodla osobně zapojit?

Upřímně, má v tom prsty farář Radek Gottwald. Loni, když se syn připravoval k prvnímu svatému přijímání, zastavil se u nás na seznamovacím „večírku“ a mezi řeči ze mne dostal informaci, že jsem vystudovaná katechetka. Pak se tahle informace ve středisku rozšířila rychlostí blesku – Radek to předal Zdeňce Korousové a Tomáši Redlichovi, kteří přišli s konkrétní nabídkou. Ale vážně – jsem ráda, že jsem tady a že můžu být součástí toho úžasného „salesiánského komplexu“.

Proč je podle tebe důležité si s dětmi povídat o náboženství?

Dnešní svět je jaký je. Nebudu tvrdit, že je pouze zlý – to není. Ale jak učíme děti i na náboženství, že Pán Bůh stvořil svět dobrý, ale dal nám svobodnou vůli – a tady nastává problém. Problém nás lidí, protože se častokrát dokážeme rozhodnout i pro to zlo. 

My naopak chceme vést děti k dobru, k lásce, k ochotě, k srdečnosti, statečnosti, empatii … snažíme se Pána Boha, Pána Ježíše dětem „přenést“ do každodenních aktivit. Oni si to možná hned neuvědomují, ale já věřím, že to povídání přinese časem své ovoce – že i oni dokážou být nápomocní druhým nebo že se budou více zamýšlet nad svými činy.

Jak výuka náboženství probíhá? Na co se nejvíce zaměřujete?

My máme momentálně s kolegyni Míšou Pávovou na starosti 3. třídu. I když se držíme učebního plánu, naší největší prioritou je, aby se děti na kroužku nenudily, ale aby si Boží působení a Boží přítomnost uvědomovaly v každodenních záležitostech. Snažíme se je k tomu přivést formou her, různých aktivit, scének, skládáním puzzle, luštěním osmisměrek k daným tématům. Zatím je to baví, a to považuju za úspěch.

Jak se ti s dětmi pracuje? Překvapilo tě něco?

Vedeme skupinku 16 dětí, což je už pořádná banda. Musíme se vzájemně sžít, což nám chvíli potrvá, ale myslím si, že se časem na sebe totálně naladíme a půjde to ještě lépe, než dosud. Je to jako všude, jsou děti živější, klidnější, akčnější, výřečnější… Ale máme i stydlivější „kousky“, kam počítám i sebe samu. Máme za sebou teprve 4 hodiny, ale doufám, že do konce školního roku se na sebe naladíme a budeme si číst myšlenky ještě jen při pohledu.

Máte třeba nějaké téma, kterému se budete s dětmi během celého roku věnovat?

Jelikož máme dětičky, které se připravují k prvnímu svatému přijímání, tak s nimi budeme více rozebírat Mojžíše, Desatero Božích přikázání, Pannu Marii a následně s nimi budeme do hloubky rozebírat samotnou mši svatou. Aby věděli, za kým jdou, ke komu se více a více přibližují a co to pro ně znamená.

Co by sis přála, aby si děti z tvého kroužku odnesly?

Lásku a vztah k Pánu Bohu. Úctu k sobě navzájem. Nějaký zažitý pocit, že mám být dobrým, mám být příkladem pro druhé, nápomocným. Aby si zapamatovaly aspoň nějaké útržky z toho, co jsme probírali, o kom jsme si povídali… Ale opravdu záleží na nás učitelích, abychom byli kreativní, abychom dokázali děti zapojit do dané problematiky. 

Co dává výuka náboženství tobě osobně?

Být dobrým křesťanem neznamená jen modlit se a navštěvovat kostel, ale je důležité na sobě pracovat, vzdělávat se, obětovat se, zapírat se v jistých činnostech. Pro mne samotnou je výuka novým impulsem, trošičku stres, převážně radost, ale hlavně zodpovědnost předat našim maličkým to nejdůležitější, co my velcí už máme – víru, postoj, příklad, vzor. Pevně doufám, že budu i já dobrým prostředníkem na cestě víry pro svěřené děti.