Pak je tento kurz právě pro vás!

Leták stáhnete zde.

Toužíte po celoživotním láskyplném párovém vztahu? Uvědomujete si, že ač má tohle přání většina lidí, jen málokomu se nakonec splní? Proč právě nejbližší lidé trpí nesouladem a závažnými konflikty? Proč tolik partnerství a manželství končí odcizením či rozchodem? Tajemství se skrývá v umění vztahu neboli v dovednosti přijímat druhého i sebe za všech okolností s pochopením a soustředěně – v souladu s hodnotami, na kterých (doufejme, že byly od začátku přítomny) tento vztah kdysi vznikl.

Na rozdíl od našich předků máme k dispozici nesrovnatelně více informací o tom, co se vlastně odehrává mezi dvěma lidmi, kteří o vytvoření maximálně intimního trvalého soužití usilují. Dobrá vůle znamená hodně, ale sama o sobě nestačí. Skrytě totiž působí něco, co chování a prožívání partnerů ovlivňuje bez ohledu na jejich racionální snahu zachovat klid. Ono „něco“ je v psychologii nazýváno různými jmény, v poslední době se v této souvislosti nejčastěji ozývá výraz attachment (citové pouto). Je to náš vrozený program projevující se potřebou vztahu. Jeho kvalita je však proměnlivá, protože závisí na okolnostech, v nichž se utváří. Bezprostředně, byť obvykle nepozorovaně, odráží naše zkušenosti z raného dětství a prostředí, v němž naše osobnost vznikala zhruba do našich třetích narozenin. Ve hře jsou i všechny případné traumatické zážitky z doby pozdější, které náš mozek vnímal jako nezvladatelné a zaplavující, takže se naučil přepínat do stavu pohotovosti či dokonce alarmu. Hrozí-li nám skutečné nebezpečí, jde o potřebnou zachraňující reakci. Potíž je v tom, že jako ohrožení či nebezpečí bývají později vyhodnoceny i situace, které - aniž jsme si toho vědomi - ve skutečnosti ohrožující ani nebezpečné nejsou. Bez ohledu na naši vůli aktivuje náš mozek automatickou strategii ochrany či obrany utvořenou v minulosti v důsledku kdysi skutečného hrozícího nebezpečí. 

V párovém soužití bývá právě tohle nejčastějším zdrojem nedorozumění a konfliktů, protože to zúčastněným znemožňuje neutrální postoj, vypíná empatii a zapojuje reakce útoku, útěku nebo zamrznutí, které jsou ale přece určeny pro kontakt s nebezpečím a s nepřáteli. Ve vztahu žitém s cílem dosažení nejvyšší možné láskyplnosti, pochopení, intimity a vzájemné péče jsou takovéto reakce ubližující a kontraproduktivní. Je tragické, pokud vztah strádá nebo končí v důsledku nekontrolovaných, nerozpoznaných a neopečovaných automatických emočních reakcí. 

Toto poznání nebylo donedávna dostupné. Přišlo až s novodobým výzkumem lidského mozku. Už toho víme dost na to, abychom si mohli dovolit cíleně zkoumat, co se to v párových vztazích vlastně děje a jak jim lze pomoci k vyšší kvalitě, která v současnosti bývá označována jako „vědomé partnerství“.  

Všem, kteří uvažují o vstupu do manželství, stejně jako těm, kteří se v tématu chtějí jen přivzdělat, je určen nový 

KURZ PŘÍPRAVY NA MANŽELSTVÍ

V pěti dvouhodinových setkáních se budeme věnovat následujícím tématům:

18. 10.    LÁSKU DRUHÉMU UMÍ DÁT JEN TEN, KDO JI MÁ NEJPRVĚ SÁM K SOBĚ
Proč je tak důležité sebepoznání a sebepřijetí? Co všechno zahrnuje? Znám své silné a slabé stránky? Vím, kam směřuji a o co mi v životě jde? Jaká je moje definice (ne)úspěchu? Hranice individuality, resp. přizpůsobení? Nakolik se vyznám ve svých reakcích a ve svém prožívání, takže nepodléhám nevyzpytatelným silám svého nevědomí?

25. 10.  HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU?
Známe se natolik, že můžeme našemu vztahu dát šanci na trvalost až do smrti jednoho z nás? Tušíme, jaký je rozdíl mezi zamilovaností a láskou? Jsme opravdu kompatibilní? Po stránce fyzické o tom dnes nebývá na začátku vztahu pochyb, ale co další oblasti – intelekt, emocionalita, sociální potřeby, představy o financích, dělbě rolí, výchově dětí, styku s příbuznými a volném čase? A jak jsme na tom vzájemnosti potřeb spirituálních? A jak určit vhodný čas pro svatbu?

1. 11. VÍM, BERU SI I TVOJI MINULOST A TVOJI PŮVODNÍ RODINU
Opravdu to vím a tuším, do čeho s tebou jdu? Oříšek z nejtvrdších. Mohou se hodit podrobnější informace o citové vazbě, mezigeneračním přenosu i zákonitostech traumatu – třech nejvýznamnějších fenoménech, které na nevědomé úrovni formují osobnost každého z nás.

8. 11. BUDEME-LI MÍT DĚTI, NÁŠ VZTAH TO ZMĚNÍ
Co zahrnuje minimum současného „nového“ rodičovství? Jak se připravit na těhotenství a porod? Co potřebujeme vědět o raném věku, o dětském pláči a záchvatech vzdoru? Jak příchod dítěte mění partnerský vztah? Jak přijmout, že i manželství má své „čtvero ročních dob“ a umět najít teplo i v zimě?

15. 11.   PROTO MUŽ OPUSTÍ OTCE A MATKU A PŘILNE KE SVÉ ŽENĚ… aneb JAK NAJÍT   MEZIGENERAČNÍ SMÍR?
Co je v mezigeneračním soužití současných rodin časté a typické? Na čem záleží míra blízkosti nebo odcizení? Kolik pravdy se skrývá ve vtípcích o tchýních a snachách? Proč vnoučata potřebují prarodiče a proč prarodiče potřebují vnoučata? Jak situaci mění chřadnutí, nemohoucnost a odcházení těch nejstarších? Co lze udělat proto, aby věková rozdílnost nebyla překážkou, nýbrž obohacením?

22. 11.   JAKO MUŽE A ŽENU JE STVOŘIL – KŘESŤANSKÝ POHLED NA MANŽELSTVÍ
Z čeho vychází křesťanské pojetí manželství, jaké jsou jeho základní prvky? Co o manželství říká Bible a tradice církve? Co obsahuje manželský slib v obřadu katolické církve? Jak v těchto věcech můžeme hledat inspiraci a posilu? Jak probíhá svatební obřad v katolické církvi?

Výše uvedené okruhy témat nebudou při setkáních odděleny, a naopak budou uvedeny do kontextu, protože se během života prolínají. Mnohé další souvislosti jistě objevíme až během setkání, která budou maximálně otevřená dotazům, prožitkům a zkušenostem příchozích. 

Zkusíme společně uvidět, že jako vše živé, i partnerský vztah, je-li živý, zůstává v pohybu. A můžeme to být jen my sami, kdo neustále flexibilně vyrovnává větší či menší odchylky od vysněného ideálu, který sám o sobě není cílem, nýbrž ukazatelem cesty. Kudy vede cesta, a nikoliv slepá ulička, zahlédneme pokaždé, když druhého i sebe sama přijímáme s otevřeným srdcem a bez kladení nesplnitelných podmínek svědčících často jen
o tom, kolik neochoty uhladit cestu lásce je v nás samých.

Lektoři kurzu: PhDr. Eva Labusová (témata 1-5), P. Václav Jiráček, SDB (téma 6)
 
Eva Labusová se věnuje poradenství v oblasti rodiny a vztahů. Zvláštní pozornost věnuje mezigeneračnímu přenosu a tzv. novému rodičovství a s ním i významu raného dětství a problematice citové vazby. Věnuje se vzdělávání, vede podpůrné a terapeutické skupiny. Hledá a nalézá průniky mezi psychoterapií a spiritualitou. Je vdaná, s manželem Davidem mají tři dospělé dcery. Více na www.evalabusova.cz

P. Václav Jiráček působí jako farní vikář ve farnosti sv.Terezie v Praze Kobylisích. Zároveň je i ředitelem místní komunity Salesiánů. V minulosti působil jako ředitel Salesiánského střediska mládeže, dlouhodobě se věnuje práci s mládeží a podílí se na přípravě animátorů.