Advent je čas tichého očekávání a radostného připravování na narození Ježíše. Jednou z nejkrásnějších adventních tradic jsou roráty – ranní mše slavené při svíčkách, které patří k nejmagičtějším zážitkům předvánoční doby.

Co jsou roráty?

Roráty jsou mše svaté, slavené v časných ranních hodinách během adventu, často ještě za tmy. Typické je, že začínají už za tmy, kostel je osvětlen hlavně svíčkami a mše má poklidnou a slavnostní atmosféru.
Název „roráty“ pochází z latinského „Rorate caeli“ – „Rosu dejte, nebesa“, což jsou první slova starozákonního verše proroka Izaiáše, který se při těchto mších zpívá. (Izaiáš 45,8)

Roráty mají dva hlavní významy:

• Připravují na příchod Krista. Ranní tma symbolizuje očekávání. Svíčky a postupné světlo připomínají příchod Ježíše – světla světa.
• Pomáhají zpomalit a vrátit adventní atmosféru. V uspěchaném předvánočním období nabízí roráty prostor pro klid, ztišení a modlitbu. Jsou to chvíle, kdy člověk může začít den jinak než běžným shonem.

Co si z rorát můžeme odnést?

Roráty krásně spojují duchovní hloubku s radostným setkáním – přesně v duchu salesiánské tradice a dona Bosca.

• Pocit společenství – nejsem na cestě k Vánocům sám.
• Příležitost objevit krásu adventu mimo stres a shon.
• Naději, že světlo je vždy silnější než tma.

Staročeské roráty – unikátní poklad české adventní tradice

Staročeské roráty představují jednu z nejkrásnějších a nejcennějších částí české liturgické a hudební tradice. Zatímco roráty se slavily v různých zemích Evropy, české rorátní zpěvy jsou zcela jedinečné – a právě proto jsou dodnes hrdě označovány jako „staročeské roráty“.

Už ve 13. a 14. století se v českých zemích objevují první rorátní zpěvy. Advent byl chápán jako doba pokání, ticha a naděje – a ranní zpívané mše při svíčkách dokonale odpovídaly tomuto duchu. Na rozdíl od jiných zemí se u nás rorátní tradice silně uchytila a rozvíjela. Vliv měly kláštery, kde vznikaly první melodie, školy při farách a také městské literátské sbory, které díky rorátům pomáhaly uchovávat český jazyk.

Vrchol tradice přichází v 16. století, kdy vznikají tzv. rorátníky – soubory rorátních zpěvů. Patří k nim například Rorátník královéhradecký, Rorátník pražský nebo Rorátník literátských bratrstev. Tyto sbírky obsahují desítky adventních zpěvů složených speciálně pro ranní mše. Melodie jsou jednoduché, pokorné a meditativní – často jednohlasé, někdy i vícehlasé.

Díky rorátníkům se české adventní zpěvy rozšířily do mnoha farností a staly se neodmyslitelnou součástí české duchovní kultury.

Známé zpěvy ze staročeských rorátů jsou například Ejhle, Hospodin přijde, Rosu dejte, nebesa, Rorate caeli desuper (v českém prostředí často zpívané i v originále) nebo V temném lese ticho panuje (pozdější lidová verze).

Rorate, caeli, desuper, et nubes pluant iustum

1. Ne irascaris, Domine, ne ultra memineris iniquitatis: ecce civitas Sancti  facta est deserta,  Sion deserta facta est,  Jerusalem desolata est: domus sanctification tuae et gloriae tuae, ubi lapidavérunt te patres nostri.
2. Peccavimus, et facti sumus tamquam immundus nos, et cecidimus quasi folium universi, et iniquitates nostrae quasi ventus abstulerunt nos: abscondisti faciem tuam a nobis, et allisisti nos in manu iniquitatis nostrae.
3. Vide, Domine,  afflictionem populi tui, et mitte quem missúrus es: emitte Agnum  Dominatorem terrae, de Petra deserti  ad montem filiae Sion, ut auferat ipse iugum captivitatis nostrae.
4. Consolamini, consolamini, popule meus,  cito veniet salus tua:  quare moerore consumerism,  quia innovavit te dolor?  Salvabo te, noli timere,  ego enim sum Dominus Deus tuus, Sanctus Israel, redemptor tuus.

Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása

1. Odlož hněv svůj, ó Pane náš, a zapomeň už na naše nepravosti. Hle, tvé svaté město je pouští, opuštěný je Sión, Jeruzalém je liduprázdný, to místo tobě zasvěcené, dům tvé slávy, kde k chvále tvé zpívali otcové naši.
2. Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým a odpadli jsme jako zvadlé listí.  Jako vichr nás uchvátily naše viny,  když jsi před námi ukryl svou tvář  a vydal nás napospas nepravosti naší. Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása.
3. Pohlédni, Pane, na ponížení lidu svého, ať přijde ten, jenž přijít má. Pošli Beránka, ať vládne zemi, od Skály na poušti až k hoře siónské dcery. Ať on sám sejme jho poroby naší. Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása.
4. Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý,  neboť blízko je tvoje spása. Proč se stále trápíš v úzkostech, proč tě bolest svírá? Zachráním tě, neboj se, doufej! Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj,  Izraelův Svatý a Spása tvoje.