Jednou z novinek tohoto školního roku byl také kroužek Tvůrčí psaní. Pod vedením Terezy Pavlíkové se mladí lidé věnovali pilování svých literárních schopností. Naučili se, jak vystavět příběh, jak pracovat s postavami nebo jak vypracovat záplatku.

Hotová díla jejich autoři a autorky představí na autorském čtení, které proběhne v úterý 23. června od 17.30 v Kavárně Kobylisy (Čimická 10).

A tady posíláme ještě ochutnávku jednoho z textů, které v rámci kroužku Tvůrčího psaní vzniklo.

Moje nejoblíbenější zvíře byl pes

Vždycky to tak bylo – až do toho sobotního dopoledne.

Ten den byly prázdné ulice zalité sluncem, obloha se téměř třpytila a já se ztrácel v myšlenkách. Krásný den, říkal jsem si. A taky byl.

Každou sobotu jsem chodil do uzenin, daleko od míst, kde jsem se obvykle přes týden nacházel. Těšíval jsem se na to celý týden. Karlovo uzenářství bylo vyhlášené po celém městě a já byl věrným zákazníkem, jedním z mnoha, kdo se opakovaně vracel, aby pídil po důvodu té jedinečné chuti. Nikdo se ovšem nesnažil tolik, jako já.

„Rád tě vidím, Leopolde!“ pozdravil mě řezník, hned jak jsem vešel, zatímco odháněl ostatní zákazníky od pultu, protože „můj Poldík si přece musí vybrat jako první!“. Věděl, že si to může dovolit – jeho zboží stálo za čekání.

„Já tebe taky, Karle, i když na buřty se přeci jen těším víc,“ dobíral jsem si ho a kývl na trpělivě čekající.

„Jestli to takhle půjde dál, vůbec nevím, jestli se budeme moct přátelit,“ hartusil Karel.

„Ale pojď, dnes už ti konečně prozradím, co je tajemstvím té báječné chuti. Přišla nová várka.“

Rozbušilo se mi srdce. Všichni věděli, že na jeho receptu je něco speciálního, někdo tipoval koření, někdo tvrdil, že to musí být masovou směsí a já jsem sázel, že to bude uzením. Doopravdy to ale nevěděl nikdo – až teď jsem to měl zjistit já. Dnes je opravdu dobrý den, myslel jsem si a se zatajeným dechem následoval Karla na podivně ztichlý dvůr, lehce závistivé pohledy ostatních zákazníků v zádech.

„Děláš z toho tajnosti, jako bys tu měl tygra,“ žertoval jsem, ale nervozitou se mi potily dlaně.

„I to už tady bylo,“ odvětil s tajuplným úsměvem řezník. „Tady se to tak střídá.“

Nadzvedl víko bedny v rohu dvora a já ztuhl. Jestli očekával odpověď, to nevím, ale rozhodně ji nedostal. Já jsem při pohledu do psích očí omdlel.

Kroužek Tvůrčího psaní bude pokračovat i v následujícím školním roce a to hned ve dvou variantách.

Mladší děti (9–12 let) se mohou přihlásit na Dílnu příběhů, pro starší (13–19 let) je připravený kroužek s názvem Tvůrčí psaní.